Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

Vietcong - recenze
Autor: Mickey Mouse
Publikováno: 27.března 2003


Nedlouho po výborné Mafii vychází pod taktovkou brněnských Illusion Softworks další hra, tentokrát taktická first-person střílečka z období šedesátých let minulého století. Je zasazena do prostředí Vietnamu a neslavného konfliktu, který tam v tu dobu za účasti armády Spojených států probíhal. Válečné události z tohoto prostředí jsou vděčným námětem mnoha filmů, kterých o Vietnamu (v USA dodnes přetřásaném tématu) bylo natočeno a stále vychází mraky, nicméně v počítačovém zpracování zůstávala vietnamská válka dlouho kupodivu poněkud bokem zájmu. Možná proto, že se jedná o celkem průserovou kauzu.

A tak se muselo počkat až na brněnské vývojáře z Pterodonu, aby vznikla akční hra, která toto kontroverzní téma přinese na obrazovky monitorů. Podobný nápad měli evidentně i jinde, takže se situace rychle mění s příchodem The Platoon, Line of Sight: Vietnam nebo Men of Valor: Vietnam a trh bude možná naopak přesycen tituly s touto tématikou. Každopádně výbornou Mafii jste zvolili za hru loňského roku, takže se pojďme podívat na plnou verzi Vietcongu, který už bylo možné testovat od poloviny prosince v multiplayerovém demu.

 Vymývárna mozků
Vietcong začíná ještě několik let před konfliktem, ve známém výcvikovém táboře Fort Benning, kam jako nováček nastupujete pro získání prvních vojenských zkušeností. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti - klasické přísloví, které by mohlo být mottem celého výcvikového kurzu. Ten volitelně můžete ve hře absolvovat před samotným vskočením do buše, a já vám doporučuji to určitě zkusit. Nejen, že získáte úvodní praktické zkušenosti s ovládáním hry, ale seznámíte se zde i s uřvaným instruktorem, jehož slovní projev prostě nesmíte minout. Výborný dabing a skvělé hlášky se stanou vstupní branou do světa, který vás záhy pohltí.



Celý tréninkový kurs nechává svou atmosférou všechny nudné obdoby z jiných her daleko za sebou a když vám nakonec váš „táta“ poví, že jste jen o maličko chytřejší než otep hnoje, budete už vědět, že to je vlastně nejvyšší ocenění dobré práce, kterého jste se od něj mohli dočkat. Jedním ze zajímavých nácviků stojící za zmínku je navádění vzdušných jednotek na pozemní cíl pomocí mapky, kteroužto dovednost pak budete moci později vyzkoušet i přímo v akci.

 Vítejte ve Vietnamu
Vlastní hra začíná datem 27. června 1967. Vy, Steve R. Hawkins, jste převezen vrtulníkem doprostřed pralesa, na polní základnu Nui Pek, v jejímž okolí se budou vaše následující dobrodružství odehrávat. Seznámíte se s velitelem a postupně i ostatními členy oddílu. Bude vám přidělena vlastní zemljanka s průchodem na cvičnou střelnici se zbrojákem, kam si lze kdykoli mezi bojovými akcemi zajít zastřílet a procvičit zacházení s libovolnou dostupnou zbraní. Pracovní stolek v koutě vašeho kutlochu bude po celou hru sloužit k psaní deníku, čtení rozkazů a v neposlední řadě i poslechu tranzistorového rádia, z nějž se line skvělá muzika, stejně dobrá jako kytarová instrumentálka podbarvující menu hry.

V kutlochu se ale nestačíte příliš ohřát a hned první mimořádná událost vás vrhne do událostí, které vás pak budou provázet po celý pobyt. Nutno dodat, že slovník vašich kámošů nevybočuje z obhroublého standardu a dobře vystihuje atmosféru prostředí, jakož i jejich osobnosti. V první misi sice zvítězí chuť na rýžové víno nad naháněním nepřítele, ale záhy přituhne.

 Sám i ve skupině
Singleplayerová část Vietcongu nabízí především kampaň, která v sobě zahrnuje třiačtyřicet misí, jež si pak budete moci zahrát i samostatně. To vše ve čtyřech obtížnostech, z nichž už druhá nabízená pod eufemickým označením Normal může být pro mnohé místy oříšek, což je jenom dobře. Autory je potřeba pochválit za opravdu rozmanité seskládání kampaně, kde se střídají mise ve skupině se samostatnými operacemi. Podíváte se i do podzemí, vydáte se na noční akci osvobodit zajatého kámoše, ocitnete se několikrát v roli obránce i útočníka a často zažijete takový strach, jako by vás skutečně někdo s puškou naháněl.

 


Ukládání je zpracováno tak, že je možné každou misi několikrát uložit klávesou pro Quick Save, navíc se občas hra uloží v některé stěžejní fázi sama. Tím je vytvořen optimální mechanismus k tomu, abyste hráli s rozvahou, ale zároveň nebyli nuceni při chybě opakovat sáhodlouhou část mise znovu. S rostoucí obtížností pak počet povolených uložení v misi ubývá. Situace se někdy změní oproti původním plánům, což zajímavě nabourá celý styl operace, na kterou jste se vybavili. Ve dne i v noci, za sucha i v dešti, opatrně i úprkem, s tlumičem i v rachotu kašlajících kulometů. To vše Vietcong nabízí v míře možná vyšší, než je v současných hrách běžné.

 Volnost
Další prvek hry, který zaslouží pochvalu, je určitá volnost, již vám autoři v misích dávají. Ne, že byste si mohli dělat co chcete, ale nejste nijak násilně směrováni. Úkol je jasný a jak jej provedete, je vaše věc. Kromě primárního cíle mise najdete vždy nějaké úkoly sekundární, které ne vždy musíte splnit. Rovněž je na vás, jak se do bitvy vybavíte a navíc lze od padlých brát zbraně, munici a někdy i lékárničku, takže lze výbavu měnit i v průběhu mise. Jdete-li v týmu, máte zpravidla k dispozici stopaře, který vaši partu dokáže vcelku bezpečně vést, upozorňuje na pasti a vyskytující se nepřátele. Klidně ale lze vzít vedení party do vlastních rukou, k čemuž přibývá i možnost vydávat rozkazy v závislosti na aktuální situaci.

 Speciální role v týmu
Stopař ale není jediným specialistou, který plní v týmu zvláštní úlohu. Jiný člen nosí munici a můžete si k němu chodit doplňovat, další táhne na zádech radiostanici potřebnou ke komunikaci se základnou atd. Taková záchrana rukojmího je typickou misí, která skýtá základní instrukce a jasný úkol, způsob jehož provedení je ale už čistě na vás. Najdi cestu, obhlídni situaci a zachovej se podle vlastní úvahy. Bezhlavé střílení zde moc rozumné nebude, ale i takto jde s určitou dávkou štěstí docílit svého. Můžete vymyslet i tichý plán, případně využít společníků schovaných v lese poblíž, kteří pomohou vyvolat zmatek vyhozením nálože pod jednou z chatek. Proveďte to jak chcete, pokud to povede k záchraně.

Obdobně třeba v jiné misi bude potřeba se dostat skrz nepřátelskou vesnici a opět je na vás, zda zvolíte (a hlavně najdete) cestu skrz. Anebo se spolehnete na útěk, v pravý čas se pokusíte proklouznout do pralesa a zběsilým úprkem neznámo kam do náruče buše pomažete, co vám síly budou stačit a doufat, že vás žádná kulka netrefí. Zvolíte-li tento druhý postup, případně kombinaci obou, bude následovat i mírné blouděníčko, než se znovu zorientujete a uklidníte, abyste mohli opatrně vyrazit, kam bylo původně dohodnuto. Drtivou většinu času budete běhat po svých, ale několikrát se pro zpestření posadíte i za těžký kulomet na palubě vrtulníku, jedenkrát se svezete na člunu a v jedné misi si vyzkoušíte, jaké to je řídit americký jeep.

Ani nepřítel není tvořen pouze statickými panáky, čekajícími na sejmutí, ale často pobíhá a v některých misích se doslova hrne na vaše pozice, kde aktivně bojuje. A vaše strana je na tom obdobně - jste tým, který se bojů účastní společně a tak není nijak předem dáno, které nepřátele máte na starosti vy a které vaši komplicové. Rovněž jejich životy nejsou předskriptovány a tudíž vám Vietnamci klidně někoho zabijí, což hra považuje za neúspěch a je potřeba zkusit štěstí znovu.

 Quick Fight
Zpestřením singleplayeru je i režim Quickfight, kde celkem na šesti speciálních mapách můžete hrát stylem „všichni musí zemřít“ jak za Američany, tak za stranu opačnou, kdy je úkolem vystřílet co nejvíc (nejlépe samozřejmě všechny) protivníky. Nabízejí se opět čtyři obtížnosti stejné jako v misích a kampani, můžete si volit množství a typ nepřátel. Při hře za Američany lze hrát sám, v doprovodu doktora anebo i v rámci menšího týmu.

Mapy pro tento mod se vám - podobně jako zbraně - postupně zpřístupňují s tím, jak pokračujete v plnění kampaně. Na tomto modu je zajímavé, že jej lze absolvovat s různou výzbrojí a tak vyzkoušet třebas rozdíl mezi kulometem a sniperkou. Co mě ale na QuickFightu mrzí, je naprosto stejný průběh ze strany protivníka, takže při opakování mapy už přesně vím, kde se bude skrývat, kolik jich kde půjde proti mně apod. Kdyby se generovali do určité míry náhodně, bylo by to mnohem zábavnější.


Z dalších zajímavých vlastností singleplayeru chci zmínit atmosféru, která je opravdu hutná a do hry se pokaždé velice rychle vžijete. Osobně se mi moc líbila mise, která mne dokonce dohnala k tomu si kreslit po paměti mapku podzemních chodeb, kam jsem zabloudil a hledal celkem zmateně cestu ven. Tohle mě už léta žádná hra nepřinutila udělat a Vietcongu jsem za to vděčný. Prostě nejen běhání s puškou, ale i rozum, vlastní úsudek, orientace. To jsou prvky, kterými mě hra hodně potěšila.

 Multiplayer
O multiplayeru bohužel nemohu sdělit nic z vlastní zkušenosti, neboť ve verzi, kterou jsme dostali od Illusion Softworks na recenzi, nebyla zpřístupněna možnost spustit herní server. Čili se omezím jen na výčet toho, co se mi podařilo zjistit z hlavního menu. K dispozici je celkem devět map, které lze hrát každou v několika (až sedmi) herních modech. K dispozici jsou naprosté klasiky v podobě Deathmatche (aneb free-for-all), Team Deathmatche, Last Man Standing a CTF. Dále je tu mod RW, což jsem pochopil jako zabírání vlajek (čili zřejmě postupné zabírání území jako třeba v Day of Defeat), kde vítězství získáte až po zabrání všech vlajek.

Herní varianta ATG je zřejmě prováděním osoby (pilota) nepřátelským územím do bezpečné zóny a konečně COOP je společný boj proti počítačem řízeným protivníkům. Podporována je hra jak na LAN, tak prostřednictvím Internetu klasicky či přímo připojením na konkrétní IP adresu (Direct Connect). Některé mapy jsou určené takovým desíti hráčům, ale multiplayer Vietcongu je možné smažit až ve čtařiašedesáti. Více se o síťové hře, zbraních nebo možnosti vykukovat za překážky dočtete v dřívějších dojmech z dema.

 Grafika a inteligence nepřátel
Zatím jsem pouze chválil, nyní musím zmínit i prvky ne až tak ideální. Začněme grafikou, která nepatří k nejoslnivějším a nějakou dobu jsem si na ni musel zvykat. Nutno ale dodat, že mi po chvíli hraní nijak nevadila a hratelnost zcela tuto slabší vlastnost přebila. Čili mohlo by to být lepší, ale nijak vážně to hru nekazí. Pokud budu mluvit o AI, tak zde najdeme její klasické prvky jako nepřátele umístěné do mapy, čekající až se mihnete v jejich dohledu. Reakce především na vizuální podnět než třeba na hluk, občasné zbytečné otálení s výstřelem, otrocké nabíhání před hlaveň apod. Ale to je v podstatě obecná vlastnost her dnešní doby a asi se jen tak rychle něco zásadně nezmění.


Co mi naopak přišlo na AI protivnících fajn, byla jejich mobilnost. Čili se nejednalo pouze o nastražené panáky, kteří se nehnou z místa a tam, kde je do mapy píchli je i vy cestou okolo zastřelíte. Často pobíhají, vedou frontální útok, peláší se schovat do pralesa, aby na vás mohli zaútočit odjinud anebo prostě berou nohy na ramena. Občas vám polezou před pušku, ale také krkem, když nebudete vědět, kam dřív skočit a odkud se zase vyrojí, případně se modlit u pařezu, aby vás aspoň chvíli nechali na pokoji.

 Spoluhráči
Z pohledu práce v týmu je to jako v reálu. Každý se snaží bojovat, co to jde a chránit si život, zranění volají doktora, ten pomáhá seč může, ale jsou i situace, kdy jej musíte sami vyhledat a požádat o ošetření. Stejně je tomu i s ostatními - chcete-li si doplnit munici, nenajdete nikde zázračné tlačítko pro přivolání nosiče, ale bude třeba zjistit, kde dotyčný právě bojuje a zajít za ním, to samé při potřebě se spojit s velitelstvím polním telefonem, toho času na hřbetě jednoho ze spolubojovníků.

Stopař krom toho, že vás vede, dává také pozor, abyste se drželi pohromadě a nepoztráceli v lese. Občas z toho ale může vzniknout problém, kdy stopař nechce dál, dokud nebudou všichni pohromadě a vy svoláváte tým dokupy a snažíte se přimět engine, aby společnou přítomnost vzal na vědomí. Stalo se mi to za celou kampaň celkem třikrát a chvíli si to pohrálo s mými nervy. Také se musím přiznat, že jsem se za celou dobu nenaučil opravdu šikovně házet granáty. Není na tom teoreticky nic zvláštního, ale jak přišlo na věc, mrsknul jsem jím vždycky tak nějak baj voko.



 Herní engine
Jedinou opravdovou výtku, která mi při hraní vadila, bych měl k enginu a jeho optimalizaci. Většinou nepocítíte problém, ale když dojde na hromadné přestřelky zblízka, začne peklo díky rapidnímu poklesu FPS pod hranici hratelnosti, kdy veškeré mé snažení šlo do háje, protože jsem jednoduše nehnul zbraní a než se obraz změnil, bylo po mně. Nutno říct, že tato situace nastala až v závěru hry a také že na ni existuje celkem účinný lék. Snižte kvalitu zvuků na minimum a hodně to pomůže, i když nemůžu říct, že pak bylo vše ideální. Grafika je v pohodě, ta s tímto problémem neměla co do činění. Ale procesor a zřejmě i paměti (P4 1,7 GHz, 512 MB RAM, GeForce4 Ti) dostávaly záhul.

Netuším, jakou míru vlivu na výkon měli AI protivníci a proto je možné, že hromadné bitky živých hráčů budou úplně v pohodě. Přímo od autorů mám zprávy, že by prý měla hra jet i na podstatně slabších strojích než ten můj. Občas budete mít i menší problém se správně natočit k postavě či objektu, se kterým máte manipulovat tak, aby to engine vzal na vědomí.

 Závěr
Rekapitulací článku musím hru jednoznačně pochválit. Povedené zpracování singleplayeru směrem k vysoké hratelnosti a pohlcující atmosféře, které vás navíc sem tam přinutí sáhnout si na dno, vymyslet vlastní plán či zkusit zoufalý úprk. Mnohé hráče potrápí i orientace v podzemních štolách, které jsou zajímavým bludištěm, z něhož zdánlivě není cesty ven, nicméně při troše pozornosti najdete vodítka, podle kterých se bude dát orientovat. Vietcong se směle může postavit vedle takových titulů jako třeba Medal of Honor a v lecčems je i předčí.


další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů

V rámci objektivity zopakuji i stinné stránky, které spatřuji v málo optimalizovaném enginu, což může sem tam způsobit problém. Grafika a místy hlubší prolínání modelů by se rovněž daly považovat za negativa, ale za sebe prohlašuji, že mi to ve hře vůbec nevadilo. Naopak za klad považuji i větší volnost v pohybu a řešení situací.

Číselné hodnocení vychází ze singleplayerového hraní, neboť (jak jsem psal) jsem neměl možnost multiplayer vyzkoušet. Podle všeho ale tipuji, že bude bohatý a zajímavý. Přeji nám hráčům i šikovným Brňákům, aby pro nás vytvořili ještě spoustu podobných projektů a tímto jim za hru zároveň posílám aspoň svůj dík. Neanglofily nakonec potěším zprávou, že Vietcongu se na našich pultech dočkáte kompletně v češtině (tedy i včetně dabingu) zhruba v polovině dubna (více informací).

Stáhněte si: Multiplayer demo, MP demo patch, Trailer, Machines trailer, Weapons trailer, PCGames trailer

Související články: Tipy, První dojmy, Rozhovor, Novinky
  připravit stránku pro tisk
Mickey Mouse
připravil: jd
přidat komentář do diskusního fóra
počet komentářů: 560


VERDIKT:
Mám li vyjádřit jednou větou osobní pocit, řeknu to takhle - Vietcong jsem si užil jako už dlouho žádnou podobnou hru. A to možná tím víc, že jsem to od něj vůbec nečekal, k čemuž se tímto přiznávám.

85%

Název hry VIETCONG
Výrobce Illusion Softworks & Pterodon
Vydavatel Take2
Distributor ČR Cenega
Lokalizace kompletní v plánu (duben 2003)
Datum vydání březen 2003
Multiplayer ano
3D akcelerace ano
Linky Homepage
Fansite
Podobné hry First-person akce - seznam her z tohoto žánru
 
| zpět na hlavní stránku |